RECENZE: ŠTĚNICE

Název: Štěnice 

Autor: Ben H. Winters
Originální název: 
Série:  -
Nakladatelství: Fragment 
Počet stran: 208
Rok vydání: 2015
Anotace: Susan a Alex našli byt snů. Majitelka domu je sice poněkud výstřední a údržbář stále mumlá něco o sklepě, ale za tak nízký nájem by byl hřích ten byt nebrat.
Jednoho rána se Susan probudí s divnými štípanci na těle. Každé ráno přibývají další. Susan zjišťuje, že jejich byt je zamořen štěnicemi. Proč má ale štípance jen ona? A jak to, že odporný hmyz nikdo jiný nevidí? Začíná z toho šílet. Děje se něco zlověstného. Ale je to doopravdy, nebo má ty odporné štěnice jenom ve své hlavě?

 Autorem knihy je Ben H. Winters. Než jsem narazila na tuto knihu, tak pro mě byl naprosto neznámý jak autor tak i jeho styl psaní. Známý je především díky knize Poslední policajt (v originále vyšla v roce 2012), která se žánrově řadí do úplně jiné kategorie, než Štěnice. Pojednává o situaci před tím, než do Země narazí asteroid, tedy jde o preapokalyptickou knihu a rozhodně vypadá zajímavě. Teď se ale pojďme podívat na Štěnice.

Kniha, která vám nasadí brouka do hlavy.

Kniha začíná v momentech, kdy Susan s Alexem najdou nový byt. Je levný, hezký, tak proč ho nebrat, že? Byt má i komůrku, kde může naše hlavní hrdinka malovat a věnovat se tak svému koníčku. Jedna zvláštní domovnice jim názor na zdánlivě ideální byt nezmění. Pak se ale začnou dít podivné věci. Ale jak to, že se dějí jen Susan? Jednou ráno se Susan probudí s kousanci. Ze začátku neví o co jde, ale postupně začíná odhalovat tajemství zprvu ideálního bytu. Hledala odpovědi všude - u domovnice, která Susan nic neřekla (ačkoliv toho určitě věděla víc než dost) i u údržbáře, který nevypadá psychicky v pořádku.

Proč tolik nenávidíme v zásadě neškodné broučky - ten malý, prakticky neviditelný hmyz, který prokazatelně nepřenáší žádně nemoci? (str. 155)

Postavy knihy byly vcelku jednoduché. Jeden pár, který otestuje sílu vztahu během invaze štěnic, jejich malé dítě. Dále mumlající údržbář, kterému nikdo nevěří a naopak důvěryhodná paní domonice, od které nikdo nic zlého nečeká. Kniha mi na čtení zabrala jen jeden delší večer, takže jsem si žádnou postavu nestihla oblíbit nebo znepřátelit (i když paní domovnici šla přetvářka výborně).Knihu jsem začala číst s tím, že to bude taková lehká oddychová knížka na dlouhé večery. Nečekala jsem žádné velkolepé geniální dílo. Po přečtení musím říct, že bych knihu zařadila mezi průměrné knihy se zajímavým tématem. Nic o prokletí štěnic jsem ještě nečetla. Celkově byla zápletka velmi originální, ale možná (na mě) trochu chaběji rozvedená. Za to začátek knihy se mi zdál zbytečně rozvleklý. Šlo tam vlastně jen o stěhování a vybalování nábytku.
Z označení psychothriller jsem byla zpočítku trochu zmatená. Sama jsem podobný žánr ještě nečetla a nevěděla jsem, co si pod tím představit. Od thrilleru očekávám mrazení po zádech, které se u této knihy nedostavilo. Na druhou stranu nějaké psycho prvky bych v knize určitě našla. Představte si, že byste po svém těle viděli štípance od štěnic, ale nikdo jiný by je neviděl?

Satanice začaly znovu štípat, přesně jak Susan předpokládala. (str. 201)

Kdybych to měla shrnout, tak kniha byla zajímavá námětem, ale méně rozvedená. Graficky je velmi dobře zpracována - počínaje obálkou až k rozdělení knihy na tři části. Na rozdělujících stránkách byly ilustrace štěnic, které se spolu s dějem postupně stupňovaly. Kniha byla jednodušší, ale rozhodně zajímavá a určitě stojí za přečtení. 

6/10

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

                                                   Knihu si můžete objednat zde.