RECENZE: Cinder

Autor: Marissa Mayerová

Série: Měsíční kroniky
Díl: #1
Počet stran: 400
Nakladatelství: Egmont
Originální název:  Cinder

Rok vydání: 2012
Anotace: Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci (roboty, vznášedla, své vlastní nefungující součástky), díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou v Novém Pekingu. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit. Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a vědci zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného. Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

Děj a postavy: 

V budoucnosti v Novém Pekingu žije Cinder. Cinder je kyborg. Říkáte si, co je to kyborg? Je nejlepší si to vysvětlit na příkladu, stačí když si představíte, že vám z ničeho nic začne vrzat noha  a vy si ji musíte vyměnit nebo rovnou koupit novou. Tahle scéna (podobná) se objevila v knize a byla opravdu hodně vtipná, nicméně zpátky k postavám. Hlavní hrdinkou je Cinder (překvapivě) a je to mechanička. Jako hlavní hrdinka mi byla sympatická a příjemná. Určitě víte, že tato kniha má být na motivy Popelky, což znamená že i Cinder má takovou macechu, která ji nemá ráda.
Tady se dostáváme k tomu, co se mi na Cinder líbilo - byla to statečnost se matce postavit, silná vůle, klid a stabilita. Nevím jak vy, ale já, pokud by mi někdo bral svobodu a peníze, které si sama vydělám, tak bych asi vzteky vybouchla a utekla. Jenže Cinder tomuto odolávala a tím si mě získala. 

 Samozřejmě tady musíme mít i hlavního hrdinu a v této knize to není nikdo jiný než samotný princ. Princ Kai. Tyto dva se setkají velkou náhodou a to, když princ potřebuje opravit androida který, jak se později dozvíme, obsahuje velmi důležité informace. Prince Kaie bylo těžké si neoblíbit, nicméně na konci knihy jsem na něj byla dost naštvaná! Jeho chování by se dalo pochopit to ano, ale já ho prostě nechápu :D. 

 Nakonec jsem si velmi oblíbila i Pivoňku a bylo mi jí opravdu líto! 

Pocity, dojmy, hodnocení

Knihu jsem doslova nemohla odložit! Přišlo mi, že kdybych ji pustila z rukou, tak by mi příběh utekl a navíc jsem byla strašně zvědavá na konec knihy a jak celou situaci autorka vyřeší. Musím říct, že si s tím poradila skvěle. Vůbec jsem nečekala, že přijde to, co přišlo. Podle mě kniha byla opravdu skvělá i v tom, asi víte že je kniha na motivy Popelky, že to nebylo zbytečně až moc pohádkové. Autorka má opravu talent a pokud se třeba bojíte toho, že tu bude hned láska od první strany, tak ne. Vztah mezi Cinder a princem Kaiem je dosti komplikovaný a pokud si tuto dvojici oblíbíte tak jako já, bude pro vás konec vážně šokující. Konec... Na dobré knize to nejhorší, co může být, protože dál už kniha prostě nejede. Marissa Meyerová si pro nás připravila opravdu podivný konec. Byl otevřený a nakonec to bylo vše v plné režii čtenáře, neboť autorku tu neuvedla ani náznak toho, jak bude kniha pokračovat, což určitě plus, ale ne pro ty zvědavce a nedočkavce jako jsem já. 

 Kniha je psána ve třetí osobě, což znamená, že příběh nevypráví hlavní hrdinka. Pokud máte radši knihy vyprávěné hlavní hrdinkou nebo hlavním hrdinou, kde máte většinou nejvíc pocity a myšlenky toho, kdo příběh vypráví, tak se budete muset začíst trochu do hloubky, pokud by vám to vadilo hodně. Já mám ráda obojí, ale pamatuji si, že u Hunger Games jsem měla problém se do knihy začíst, protože byla psána v první osobě a v té době jsem na to nebyla moc zvyklá. 

Autorka knihy:

Marisse Meyerové je 26 let. Na svém kontě má novelu „The Phantom of Linkshire Manor,“ která vyšla ve sborníku gotických romancí Bound in Skin (Cats Curious Press, 2007), a je členkou asociace Amerických romantických spisovatelů. Pod jménem Alicia Blade napsala přes čtyřicet fanfikcí, což jí získalo vlastní fanouškovskou základnu. Marissa Meyerová je sympatická autorka s všeobecným přehledem, která si uvědomuje význam blogů i společenských médií a s chutí se propaguje (viz její foto v kostýmu princezny Zeldy!). Marissa má dva vysokoškolské tituly z oboru publikování a kreativního psaní, s důrazem na dětskou literaturu. Žije se svým snoubencem (a dvěma kočkami) v Tacomě ve státě Washington v USA. 
Každá následující kniha ze série Měsíční kroniky přivádí na scénu novou ženskou postavu volně inspirovanou pohádkami o Červené Karkulce, Locice a Sněhurce. Tyto postavy mají vlastní poutavé příběhy, jež je nakonec různými cestami dovedou k Cinder. Marissa Meyerová velmi jemně vplétá příběhy těchto milovaných pohádkových postav bratří Grimmů do svého originálního a úžasného světa budoucnosti a vytváří tak knižní sérii, která překračuje hranice žánrů a má potenciál zaujmout širokou čtenářskou obec. (zdroj)

10/10